Slunovrat a jeho dary

Krajina se leskne třpytivým slunečním světlem. Vnímáš tu krásu, zhluboka dýcháš a cítíš vnitřní klid.

Před Tebou je most, který vede přes řeku. Vstupuješ na něj a uvědomuješ si, co Tě brzdí, tíží, bolí, táhne dolů, a co již sebou nepotřebuješ vláčet. 

Za Tebou se začíná most drolit, padají z něj do řeky kameny. Mohou spočinout na jejím dně či odplout s proudem dále.

Kameny jsou Tvou tíhou na srdci či jinde v těle, jsou Tvými okovy, jsou Tvá pouta, bolest, Tvé překážky, strachy, obavy, omezení.

Jdeš jistým krokem dále, neohlížíš se zpět. Co bylo, bylo, zůstává na dně řeky, již Tě to netíží. 

Cítíš lehkost bílých peříček, které kolem Tebe spolu se zářivými třpytkami poletují. Tuto energii vnímáš i uvnitř sebe.

Brány slunovratu se otevírají.

Kolem Tebe je panel zářivého světla. Tvá pokožka, vlasy, vše se třpytí. Tato záře se vsakuje do kůže, svalů, kostí, orgánů, buněk, do DNA. 

Díváš se před sebe, vnímáš okolo i v sobě světlo svého srdce, své duše, světelné paprsky. 

Přecházíš na druhý břeh a most za sebou necháváš spadnout. 

Otevírají se "porodní cesty" zrození nového. 

Procházíš jedním či více zářícími oblouky.

Cítíš přírodu, cítíš živly, cítíš sebe a jistými kroky jdeš vpřed.

U lesa na stromě visí lucerna, kterou dostáváš darem a i s ní vstupuješ do jeho nitra. 

Možná ještě překonáváš strach z neznámého, ale možná již kráčíš zcela jistě v plné důvěře v to, co se děje.

Uprostřed lesa hoří velká vatra. Kolem ní slaví slunovrat předci, bytosti lesa, zvířata, lidé, které znáš i ty, které teprve poznáš. 

Přidej se k oslavám, ohřej se u ohně, napij se čaje, vína, dej si cukroví, tanči okolo vatry, raduj se. Oslav svůj příchod k ohni, ke světlu, k znovuzrození, k radosti.

Dary přijímej, ale i dávej. Pověs na stromy či polož k jejich kořenům jablíčka, oříšky, semínka, dary pro přírodu, zvířátka a bytosti lesa. 

Vnímej, jak energie darů volně a přirozeně proudí.

Dary dáváš i přijímáš.

Raduj se z této krásné energie.

Ivona Antalii

www.kliceksrdci.cz