Nová tvář

Díváš se na vodní hladinu na svůj obraz, který se rozpouští...

Mizí v kruzích, klesá ke dnu či odplouvá do stran.

Jsi tam nebo nejsi?

V té podobě v jaké se znáš ne. Tvůj obraz, Tvá iluze, Tvá maska padá.

Objevuje se nová tvář. Poznáváš ji? Poznáváš sebe?

Ano, jsi to Ty! Ta silná krásná vědomá žena, ten silný krásný vědomý muž.

Odpadly masky, odpadly slupky, odpadly nánosy nastřádané za věky věků.

Již je nepotřebuješ, již máš projevit svůj potenciál, své schopnosti, své dary, svou velkolepost, svého tvůrce, inspirátora, své srdce.

Jen ze svého srdce můžeš vytvořit to, co vibruje v srdcích dalších, co vibruje v planetě, a co všechny a všechno pozvedá na další úroveň.

Jen to co je v srdci je věčné a nemůže být nikým a ničím zničeno.

Mohou nastat potopy světa, výbuchy sopek, zániky civilizací, ale nic z toho co máš v srdci není ztraceno. Je to tam stále.

Čeká jen na to, až to objevíš, až nahlédneš, až spatříš.

Světlo strhává masky a iluze.

Čeká, až se s ní spojíš.

Vidíš ho, cítíš ho.

Je zde, aby Tě podpořilo...

Je zde, aby Ti podalo pomocnou ruku...

Je zde, aby Ti ukázalo, co je za závojem...

Čeká, až se vnoříš do svého srdce.

Světlo Tě vnímá.