Domov
Necítíš se na Zemi doma?
Podívej se do svého těla, do svého domu, do svého chrámu.
Cítíš se doma?
Pokud ne, tak nejspíš potřebuješ toto vše prosvětlit...
Nejdříve se plně ponoř do svého domu, do svých těl, do svého chrámu. Otevři pod sebou transformační vír, zapal plameny přeměny, zavolej strážce Země.
Nech po svých žilách, kostech, svalech, orgánech, po všech tělech stéct jako nějakou ropu či hnis veškeré traumata, dramata, bolesti, smutky, viny, strachy...
Nechej to stékat i ze zdí domu kde bydlíš. Vše odtéká ze stropů, podlah, zdí i ze zahrady okolo. Ze všech "časoprostorů", dimenzí, ze všech těl.
Odtéká to ze všech obyvatel domu, i těch, co již zde nebydlí, ale kdysi bydleli.
Můžeš vše nechat pohltit v plamenech tmavé svíčky...
Boj vytváří opět boj. Pusť to, odpusť, vypusť stavidla. Můžeš vše nechat odtéct i s pomocí vody.
Jakmile ucítíš, že vše odteklo, tak portál zavři a zapečeť. Osprchuj se, potři se solí a opět nech vodu, ať vše odplaví.
Prociť přijetí, smíření, mír, klid, lásku a radost...
Zapal svíčku bílou, zlatou či růžovou a pozvi do svého domova, do svého těla, do svého chrámu světlo a teplo.
Otevři portál a nech dopadat diamantovou záři na celý dům a všechny jeho obyvatele. Nech stékat po stěnách, stropech, podlaze, růžový olej. Teče i po Tvém těle, vsakuje se do pokožky, svalů, kostí, žil, buněk, do DNA.
Nadechuj lásku, vydechuj vděk...
Jsi doma ve svém těle, ve svém domě, na této planetě, v tomto vesmíru...
Cítíš se v bezpečí, cítíš se milován-a, vyživován-a, naplněn-a. Vnímáš teplo domova, vůni domova, slyšíš praskající dřevo hořící v rodinném krbu. Díváš se s láskou a klidem do plamenů a necháváš se jimi prostoupit.
Vše je v pořádku. ;-)
Ivona Antalii